Norfolk - Bretaňský chladnokrevník

1. dubna 2011 v 9:09 | Parta |  Plemena koní

bretaňská klisna s potomkem breton

Historie a původ

Bretaňský kůň je velice staré plemeno, využívané již před několika sty lety převážně k zemědělským účelům. Jeho označení napovídá o kořenech v severozápadní Francii - Bretani, která byla již od dávných dob starověku proslulá chovem výborných koní.

Prapředkové bretaňského koně byli hustě osrstění, malí koně keltského původu. Z nich byli postupně šlechtěni větší a lehčí všestranní pracovní koně. Až do konce 18. století všichni koně chovaní v této oblasti byli domácího původu, prakticky bez cizích vlivů. V severní části Bretaně se obyvatelé zaměřili na šlechtění těžkých koní a začali původní bretonští koně křížit s koňmi peršeronskými, buloňskými a ardenskými, tak vznikl těžký tažný breton. V polovině 19. století byli k části tohoto plemene přikříženi norfolští roadsteři (klusáci), ve snaze vyšlechtit lehčího, poštovního koně, vhodného i do těžšího tahu. Tento typ byl nazván bretaňský poštovní klusák.

V dnešní době tedy rozlišujeme dva typy bretaňského koně - bretaňského poštovního klusáka bretaňského tažného koně. Na počátku 20. století byli oba typy vedeni v plemenné knize pod jedním označením, od roku 1926 pro očividné vzájemné odlišnosti zvlášť.

Vzhled a charakteristika

Jako typický těžký chladnokrevník se bretaňský kůň vyznačuje mohutným, pevně stavěným trupem. Nohy jsou široké, silné, avšak krátké; rousy má nepatrné nebo žádné. Ocas se účelně zkracuje, aby se mu nezachytával v oprati. Hlavu má, stejně jako zbytek těla, mohutnou, hranatou, z profilu rovnou; uši pak malé, nízko postavené. Oči jsou přátelské a velice bystré. Krk má krátký, silný, hřívu hustou. Výška bretoně se pohybuje mezi 152 až 165 cm v kohoutku. Působí velice mohutně, až neohrabaně, ačkoliv je to plemeno velice pohyblivé a zároveň v nepříznivých podmínkách odolné. V zimě mu srst houstne více než u jiných koní, proto déle vydrží pobyt venku i při nízkých teplotách.

Bretaňský poštovní kůň, neboli také "postier", se oproti tažnému bretonovi vyznačuje výborným klusem a štíhlejšími nohami bez rousů. Řadí se mezi středně těžké koně. Jak název vypovídá, byl často zapřahán do poštovních vozů. Využívalo se jej díky jeho odolnosti a vytrvalosti. Výška se pohybuje okolo 150 až 155 centimetrů v kohoutku, těžký tažný breton může být o něco vyšší.

Nejčastěji najdeme mezi bretaňskými koňmi ryzáky, či modré nebo červené bělouše, méně častým zbarvením je pak hnědá.

Povahou je toto plemeno klidné a mírné, přes svoji mohutnou kostru velice pohyblivé a výdržné. Je dobře přizpůsobivé i teplotním extrémům díky své houževnaté tělesné konstrukci a husté srsti. Využívá se hlavně pro svoji sílu a vůli.

Využití

Bretaňský kůň se jak v dávných dobách, tak i nyní využívá v zemědělství jakožto tažný kůň a v zápřahu jakožto kůň kočárový. Bretaňský "pošťák" se využíval a i nadále využívá hlavně díky svému klusu, vytrvalosti a síle k táhnutí poštovních vozů či kočárů. Tahoun se dodnes využívá spíše v zemědělství hlavně v těch zeměpisných šířkách, které nejsou ještě příliš technicky rozvinuty či zde není využití techniky z jakýchkoliv důvodů možné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama