Srpen 2010

Ardenský kůň 2

30. srpna 2010 v 19:20 | Parta |  Plemena koní

Ardenský kůň


Původ a historie Ardenského koně

Ardenský kůň, který pochází z hornaté oblasti Arden na hranicích Belgie a Francie, patří mezi nejstarší evropské chladnokrevníky. Hipologové věří, že je přímým potomkem prehistorických tuponosých koní. Paleontologové nalezli kosterní pozůstatky těchto koní v Solutré (Francie -Burgundsko), právě jejich zřetelně hranatá nosní kost je jasně patrná u Ardenského koně.

Ardenský kůň je zmiňován už ve spisech řeckého historika Herodota (5. stol. př. n. l.) i Julia Caesara (1 stol. př. n. l.). Oba oceňovali jeho tvrdost a životnost. Je nepochybné, že tito rozložití koně z Arden byli základem pro vznik velkých středověkých koní.

Až do 19. stol. byl Arden méně mohutný než současný typ. Na počátku 19. stol. vznikla snaha o vytvoření větších a těžších zvířat, která by vyhověla zvyšujícím se pracovním požadavkům. Lidé začali křížit původní Ardenské koně s mnoha jinými plemeny (např. arab, plnokrevník, peršeron, buloňský kůň), ale vliv těchto plemen se skoro neprojevil. Až přikřížení belgického chladnokrevníka přineslo změnu konstituce.

Ardenský kůň se tím rozdělil na tři typy:
  • Malý typ - podobný starobylému Ardenovi dosahující kohoutkové výšky 152 - 163 cm, v současnosti není evidován.
  • Ardennais du nord/trait du nord - mohutnější konstituce, vznikl křížením s belgickým chladnokrevníkem.
  • Auxois - staré burgundské plemeno existující mnoho století, bylo vylepšeno křížením s Ardenským koněm.

Popis plemene

Hlava je masivní s rovným profilem. Vyznačuje se plochým čelem, vystouplými očnicemi a nápadnou hranatější nosní částí. Zvláštností Ardenského koně jsou malé, zahrocené uši, typické pro lehčí plemena koní. Ardenský kůň má mohutný krk odpovídající celkově zavalitější stavbě těla. I přesto nepůsobí těžkopádně, protože je delší a klenutější než u jiných chladnokrevných plemen. Bohatá, hustá hříva chrání hlavu i krk před ostrým horským podnebím.

Tělo Ardenského koně je kompaktní s neobyčejně krátkým, širokým hřbetem a svalnatými bedry. Záď je velmi robustní s nízko nasazeným, krátce střiženým ohonem. Kohoutek je často posazen stejně vysoko nebo níže než kříž. Ardenský kůň vyniká masivní svalovou hmotou po celém těle, je obzvláště dobře přizpůsoben těžké práci. Nohy jsou silné, krátké a zdobené bohatými rousy, které malý typ Ardena neměl. Překvapující jsou relativně malá kopyta vynikající tvrdostí.

Podle plemenného standardu jsou upřednostňováni bělouši se smíšenou srstí. Často se vyskytují červení bělouši, tmaví nebo játroví ryzáci. Tmaví i světlí hnědáci a žluťáci jsou přípustní, ale vraníci, grošáci a jiné barvy se nepřipouštějí.


Plemenné znaky Ardenského koně

Kohoutková výška se pohybuje mezi 153 - 163 cm. Severní typ Ardenského koně (Ardennais du nord) přesahuje svou výškou 160 cm, zatímco původní malý typ měřil spíše okolo 150 cm. Obvod hrudi měří přes 2 metry. Obvod holeně je minimálně 25 cm.


Charakteristika

Ardenský kůň je navzdory své obrovské síle velmi klidný, trpělivý i dobromyslný. Mnoho farmářů si pochvalovalo jeho bezkonfliktní povahu. Často jej mohou dokonce ovládat děti. Na rozdíl od mnoha jiných chladnokrevných plemen je snadno učenlivý a otevřený novým zkušenostem. Díky podnebným vlivům si zvykl na neúprosně tvrdé podmínky. Je schopen tvrdé práce i přes nedostatek krmiva. Ardenský kůň je dlouhověký a nenáročný na péči.

Využití Ardenského koně

V dnešní době je Ardenský kůň chován především pro masný trh na některých místech Lotrinska, Champagne nebo Vogéz. Jeho výhodou je rychlý růst, velká tělesná hmotnost i brzké dospívání.

Jeho původní využití, těžký tah, ztratilo ve Francii nástupem techniky význam. Mezitím se začali Ardenští koně používat hojně ve Skandinávii. Jsou používáni k práci na polích i v lesech, občas je možno je vidět na rekonstrukcích historických bitev a turnajů.

Ardenský kůň pozitivně ovlivnil jiná chladnokrevná plemena, která jsou vynikající na různě zaměřené práce. Cíleným křížením vznikl Auxois, Comtois a Murakozský kůň.


Zajímavost

Ardenský kůň je proslulý svojí věrnou prací pro armádu. Během francouzské revoluce (1789) byli nejcennějšími tažnými koňmi válečného dělostřelectva. Mnoho Ardenů přepravovalo zásoby i zbraně během Napoleonových válečných tažení. Traduje se, že tito koně byli jediní schopni vydržet kruté mrazy při Napoleonově neúspěšném tažení do Ruska roku 1812.

Tisíce Ardenů bylo využíváno v první i druhé světové válce. Pro velké ztráty znamenala druhá světová válka velké ohrožení plemene. K Ardenským klisnám museli být dováženi holandští a belgičtí hřebci, aby pomohli uchovat plemeno.


Ardenský kůň1

30. srpna 2010 v 19:16 | Parta |  Plemena koní
Ardenský kůň

Původní oblastí chovu mohutných ardenských koní je pohoří Ardeny v Belgii a Francii. Tvrdé horské podmínky daly vznik otužilému, silnému plemeni. O ardenských koních píše už řecký historik Herodotos a tito původně malí, rozložití koně byli základem pro vznik velkých koní středověku. Později se využívali především jako tažní koně pro dělostřelectvo. Byli to jediní koně, kteří díky své otužilosti přežili Napoleonovo neúspěšné tažení do Ruska v roce 1812.
Dnešní arden je mohutný, svalnatý, výkonný, s tvrdou konstitucí. Je mimořádně učenlivý a snadno ovladatelný. Přesto se chová většinou pro masný trh a jen místy je užíván k těžkému tahu.
Nejčastější zbarvení ardena je červený nebo železný bělouš, tmavý nebo játrový ryzák a hnědák. Přípustní jsou tmaví hnědáci, světlí hnědáci a žluťáci, zatímco vraníci, grošáci a jiné barvy už ne. Výška plemene je 160 cm a více.

Buloňský kůň

29. srpna 2010 v 21:10 | Parta |  Plemena koní

Buloňský kůň


Mnozí z nás pokukují po štíhlých anglických plnokrevnících či jsou okouzleni lehkostí arabských koní. Víte však, že i mezi chladnokrevníky můžete najít eleganci? Přátelsky a inteligentně vzhlížející buloňský kůň je toho přímým důkazem.

Původ a historie


Prapředka buloňského koně se dohledáme již v dobách před naším letopočtem, a to v severozápadní Francii, kde docházelo ke křížení koní domácích s koňmi východního původu, které do těchto míst přivedly legie Julia Caesara, připravující se na invazi do tehdejší Británie. Další východní vliv se do chovu dostal v době křižáckých válek dovezením velkého množství arabů - významnými chovateli se stali Eustach, hrabě z Boulogne, a Robert z Artois.

Čtrnácté století přineslo rytířskou kulturu, která vyžadovala koně silné konstituce. Docházelo proto k cílenému přílivu krve severských tažných koní, potomstvo mělo pak větší velikost a váhu. Nutno však dodat, že částečně docházelo i k přikřížení španělských koní - to pro ušlechtilejší vzhled.

V 17. století se plemeno rozdělilo na dva typy: menší, znám též pod přízviskem "mareyeur", a větší buloňský kůň. Mareyeur neboli "mořský kůň" byl užíván především k přepravě ryb z Boulogne do Paříže, nebyl vyšší než šestnáct pěstí a dnes je již vymřelý. Druhý typ, větší než šestnáct pěstí, je chován dodnes
i přes pokrok techniky a situace z období světových válek, kdy byli tito koně téměř vyhubeni.

Popis plemene


Jak již bylo uvedeno, buloňský kůň i přes svou mohutnost oplývá elegancí.  Při pohledu na jeho hlavu si můžeme povšimnout výrazného orientálního vlivu - "nádech" štičího profilu je patrný u mnoha jedinců. Krk je silný, ale při tom klenutý, u klisen může být i delší než u ostatních chladnokrevných plemen. Plece jsou šikmější, kohoutek je znatelný, plemeno v něm průměrně dosahuje 168 cm výšky. Linie trupu buloňského koně jsou půvabné, hřbet je široký, záď velmi dobře osvalená.
Ocas, který je hustý a vysoko nasazený, bývá tradičně zaplétán, aby se nemohl zamotat do opratí, táhne-li kůň v postroji.
U buloňského koně jsou nohy silné a svalnaté, nad kopyty bez výrazných rousů, jak tomu bývá u jiných chladnokrevníků obvyklé. Plemeno je také výjimečné pro vysokou akci nohou, chod je však i přes to rychlý, prostorný, energický.
Co se týče zbarvení buloňského koně, jde převážně o bělouše všech odstínů. Můžeme však najít i hnědáky a ryzáky.
Povahou je to kůň velmi učenlivý a inteligentní. Je temperamentní a při tom dokáže být ve správnou chvíli mírný. Jeho hlavní charakteristikou je však neuvěřitelná síla.


Využití


Dříve pro rytíře, později pomocníkem v zemědělství, dnes hledá buloňský kůň uplatnění jako kočárový, v menší míře je užíván jako jezdecký. Možná kupodivu, ale doopravdy, slouží jako základ chovu sportovních koní - kříží se s plnokrevníky a angloaraby. Potomstvo se po té používá v jezdectví či vozatajství. A jedna, pro milovníky koní otřesná informace - pro rychlý růst a brzkou dospělost jsou tito koně hledaným zbožím na masných trzích.

Zajímavost


Nejznámějším hřebčínem bylo středisko v Eterpigny, držené barony z Herlincourtu. Hřebci odtud vyvážení do ostatních zemí byli kontrolováni vládou, která chov tohoto koně mapovala.



Soutěž o nejlepší recept Od: 10.září 2010 Do: 20.prosince 2010

29. srpna 2010 v 21:00 | Parta
V této soutěži musíte udělat co nejoriginálnější recept na jídlo nebo na pití,recept můžete také udělat podle příkladu dole pod textem.  Na naši e-mailovou adresu (musketyriakone@seznam.cz) napište recept, vaši fotku s výrobkem či momentku jak ho vaříte, kolik je vám let a jméno či přezdívku. !!!POZOR!!! U této soutěže požádáme e-mailem první 3 deti které vyhrají o jejich adresu a celé jméno pro zaslání diplomu a zvláštní ceny !!!, proto se radši zeptejte rodičů, jestli s vaší účastí souhlasí. (Vaše adresa a celé jméno se nebude zveřejňovat. Dotazy pište do komentářů.) Vaši Mušketýři


Např.: mattoni + sirup= minomix

(můžete také místo názvů-zde mattoni a sirup poslat obrázek)
 Názvy si můžete vymyslet pro svou kombinaci jaké chcete.

Soutěž o nejhezčí omalovánku Od: 5.září 2010 Do: 30.listopadu 2010

29. srpna 2010 v 20:46 | Parta
V této soutěží jde o to aby jste co nejhezčeji vymalovali omalovánku. Protože někteří třeba neumí malovat, rozhodli jsme se , že soutěž rozdělíme na dvě kategorie. V 1. kategorii budou obrázky kreslené na počítači, DĚLANÉ POUZE V PROGRAMU MALOVÁNÍ !!! V 2. kategorii budou obrázky kreslené ručně. Každá kategorie se hodnotí zvlášť. Obrázky posílejte na e-mail: musketyriakone@seznam.cz a to tak, že ke svému obrázku napíšete své jméno nebo přezdívku, kolik je vám let, a pohlaví. Je to sice soutěž bez cen, ale myslíme si že by se někdo rád dozvěděl, jak na tom je s malováním. (Případné dotazy pište do komentářů) Parta Mušketýrů 

Soutěž zkončena, výherce : nikdo nepřihlášen


Omalovánky koní

29. srpna 2010 v 20:27 | Parta |  Omalovánky a Rozvrhy
omalovánka

omalovánka

omalovánka
omalovánka

omalovánka

omalovánka




omalovánka

omalovánka


Pokud zvládnete některou omalovánku vymalovat, tak ji pošlete na náš e-mail : musketyriakone@seznam.cz vaše milá parta mušketýrů

baškirský kůn

28. srpna 2010 v 22:07 | parta |  Plemena koní

Baškirský kůň


Baškirský kůň, též Baškir, je plemeno nevysokého koně, spíše poníka z Baškírie v Rusku. Je to všestranný kočovnický kůň, patřící mezi archaická plemena.

Původ

Mnoho století byl chován kočovníky v oblasti Jižního Uralu na území Baškírie v polovolném chovu. Postupně byly vytvořeny dva typy, jednak drobnější pro horské terény a také statný pro použití ve stepích.


Stavba koně

Robustní kůň s masivní hlavou, krátkými nohami a pevnými kopyty, která není třeba opatřovat podkovami. Ocas a hříva jsou husté, v zimě zkadeřené. Nejčastěji se vyskytuje v barvách hnědák, ryzák a palomino. Stepní je vysoký 138-139 cm, s obvodem hrudi 159-167 cm. Horský koník je vysoký jen 135 cm, dlouhý 138 cm, obvod hrudi 164 cm


Povaha

Kůň je klidný, dobře se ovládá, skromný, otužilý a výkonný.

Využití

Byl využíván jako soumar, pro tahání lehkých povozů, jízdní. V Rusku sloužil jako poštovní kůň, schopný pracovat i v mrazech kolem 40 stupňů. Původní obyvatelé z jeho mléka vyráběli nápoj kumys, protože klisna byla schopná dávat až 15 litrů mléka denně[1].




Berberský kůň

28. srpna 2010 v 20:55 | Parta |  Plemena koní

Berberský kůň

berberští válečníci na berberských koních

Berberský kůň je jedním z pouštních plemen koní v Africe. Patří mezi teplokrevníky.

Historie plemene

Berber je starobylé plemeno, pochází ze severní Afriky (Maroko, Alžírsko, Libye), kde se zřejmě v 6.století zkřížili západní koně starogermánských Vandalů s koňmi orientálními. Maurové je pak dál zušlechťovali arabskými plnokrevníky. Berber sám se podílel na vzniku mnoha dalších plemen, převážně španělských, ale i třeba anglického plnokrevníka nebo connemary.

Charakteristika plemene

Berber má delší mírně klabonosou hlavu, sraženou záď a nízko nasazený ocas. Bedra mají 6 obratlů, na nohách mívá rousy. V kohoutku měří kolem 153 cm. Je velmi odolný vůči suchu a horku, vyniká svou vytrvalostí a houževnatostí. V závodě jezdců napříč pouští dokázal uběhnout 160 km za 9 hodin.[1] Je obratný a na krátké vzdálenosti rychlý.
Dnešní barvení bývá díky přikřížení arabů bílé, ale původně byli berbeři převážně vraníci, hnědáci nebo ryzáci.

Využití

Dnes běžně slouží jako dopravní prostředek pouštních a horských kočovníků.


Belgický chladnokrevník

28. srpna 2010 v 20:43 | Parta |  Plemena koní

Belgický chladnokrevník


Anglický plnokrevník

28. srpna 2010 v 20:36 | parta |  Plemena koní

Anglický plnokrevník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Anglický plnokrevník (zkratka A1/1) je nejrychlejší koňské plemeno, rychlost je jediné kritérium pro zařazení do chovu. Byl vyšlechtěn v Anglii v 18. století. Předky anglického plnokrevníka jsou hřebci Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Barb[1]. Anglický plnokrevník má uzavřenou plemennou knihu - tzn. že do plemenné knihy může být zapsán pouze kůň, jehož oba rodiče jsou v plemenné knize anglického plnokrevníka.
Podílel a podílí se na zušlechťování mnoha dalších plemen. U nás se chová např. v Napajedlích nebo v Mimoni.

EXTERIÉR

Anglický plnokrevník je kůň vysoký, štíhlý s dlouhým, mírně klenutým, nízko nasazeným krkem, výrazným kohoutkem, nezbytný je dlouhý a široký hrudník. Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný. Záď je silná a bývá rovná nebo mírně sražená. Končetiny jsou suché a výborně stavěné. Pod jemnou kůží jsou zřetelně znát cévy, samotná srst je hedvábně jemná. Výška nesmí přesáhnout 170 cm. Anglický plnokrevník (A1/1) se vyskytuje ve všech základních barvách. Anglický plnokrevník se hodí i do terénu, pro delší vyjížďky. Jeho cval je velmi pohodlný a rychlý.

Historie plemene

Na britských ostrovech se koně chovali už od dob Keltů. Po Válce růží byl na konci 15. století v Anglii kritický nedostatek koní, tak jejich vývoz král Jindřich VII. zakázal. Jeho syn Jindřich VIII. začal podporovat dovoz zahraničních koní, především španělských, dokonce nařídil šlechtě a církevním hodnostářům, aby - podle hodnosti - musela vlastnit určitý počet jezdeckých koní. Také založil hřebčín v Elthamu, kde choval nejen těžké a pomalé rytířské koně, ale i tzv. running horses, kteří sloužili jako koně poštovní a lovečtí. Jindřichova dcera Alžběta I. si kvůli rozvoji chovu těchto koní povolala neapolského experta - Prospera d'Osmu a založila hřebčín v Tutbury.
Na začátku 17. století byl rychlý a ovladatelný kůň chovatelskou prioritou, hlavně kvůli kočárové dopravě. Velmi žádaní (ale těžko dostupní a drazí) byli orientální koně (např. arabský plnokrevník), během občanské války mnoho z nich na čas zmizelo, ale protože je potřeboval i Oliver Cromwell, dovozy pokračovaly. Za vlády Karla II. byli pro chov velmi významní James d'Arcy - vedoucí královských hřebčínů - a vrchní podkoní John Fenwick, který přímo od beduínů přivezl celé stádo arabských klisen, tzv. Royal Mares, které se staly nejdůležitějšími pramatkami anglického plnokrevníka; vliv na chov mělo i budování nových dostihových drah.
Na konci 17. století byla Evropa napadána Turky, jejich hřebec Byerley Turc, ukořistěný Robertem Byerleyem v roce 1687, se stal prvním z hřebců - zakladatelů A1/1. Druhým je Darley Arabian, dovezený v roce 1704 ze Sýrie; třetím Godolphin Barb, darovaný francouzskému králi a později prodaný do Anglie. Z těchto tří praotců pochází všichni dnešní plnokrevníci.
Chov pokračoval a rostl s popularitou dostihů. Kvůli různým podvodníkům bylo potřeba zaregistrovat původy dostihových koní, tak vznikla Všeobecná plemenná kniha (General stud book), její první část vznikla už v roce 1791 (předmluva), pak byla několikrát přepracována, za první díl se považuje verze z roku 1808. Další díly od té doby vycházejí pravidelně. Na tuto Všeobecnou plemennou knihu navazují všechny národní, včetně české.

Slavní koně


Angloarab

28. srpna 2010 v 20:14 | Parta |  Plemena koní

Angloarab

Znak plemene na koni

Angloarab, či také Angloarab 25%, je označení plemene koní. Plemeno má původ ve Velké Británii, kde vzniklo v 18. a 19. století křížením Anglických plnokrevníků a Arabských koní. Přes svůj původ je však hlavním střediskem chovu plemene Francie, v níž se chová už od padesátých let 19. století.

Chov

Chov a plemenitba je skutečnou vědou a provádí se pomocí promyšlené plemenitby. Kůň musí mít nejméně 25% arabské krve a obvyklou metodou křížení je používání čistokrevného Arabského hřebce a Anglické plnokrevné klisny nebo klisny plemene Anglo-Arab. Chovají se převážně na jihu Francie.

Charakteristika plemene

Angloarabové by měli mít v sobě nakombinované ty nejlepší rysy obou plemen a to bez přílišné podobnosti rysů,která by se přikláněla k jednomu, nebo k druhému plemenu. Koně by měli být rychlí a kvalitní, po Arabech krásní a elegantní. Měli by být vytrvalí. Jsou trochu agresivnější a nervoznější, než předci z Anglie[1].

Vzhled

Vyskytují se v různých typech, jako tmavý hnědák, hnědák, ryzák, šedák. Toto plemeno je často vyšší než Arabi a mají výšku okolo 155-167,5 cm.
AAV-Stute-2.jpg

Použití

Hodí se pro dostihový sport a jezdecké soutěže, protože jsou rychlí. Oproti Francouzským angloarabům nejsou tolik vytrvalí.





Mušketýři do boje

28. srpna 2010 v 19:58 | Parta |  kapela Horses Group
                   


1. Mušketýři do boje,
    kardinála do hnoje,
    kardinála oběsíme Ludvíka pak zachráníme

R.: oooooooeo
     oooooooeo

2. Ludvíka zas na trůn dáme,
    Rošvora pak zabijeme
    při boji,při boji

3. Mušketýři si neradí,
    přesto ale vyhrají.
    Gardiáni ustupují,
    Kardinál pak omdlí.

R.: oooooooeo
     oooooooeo

4. Kardinál Richelié se nevzdává,
    Ludvíka totiž ovládá,
    Mušketýři ale zabrání
    aby Kardinál vládl Francii.

R.: oooooooeo
     oooooooeo

A to jsme my

28. srpna 2010 v 18:53 | Parta |  Parta

                                                                           Jirka








                                                              Sabča






                                                                     Šárka









                                                                      Zuzka






šárka a jirka











                                                                   my
                                                               všichni









                                                    
                                                                            








hidalgo (nej.kůn)

9. srpna 2010 v 13:28 | parta |  Videa

appaloosa

9. srpna 2010 v 13:04 | parta |  Plemena koní
appaloosa

Historie

Původem byly všechny koně dovezeny na kontinent Španěly v době středověké kolonizace. Plemeno vzniklo díky indiánům z kmene Nez-Percé, kteří jako první indiánský kmen zahájili jejich chov již v 16. století a v 18. století již měli stáda prvotřídních koní. Tento kmen žil na území severovýchodního Oregonu, jihovýchodního Washingtonu a Idahu, u nevelké řeky Palouse. Od názvu řeky dostalo plemeno i pojmenování. Po zahnání Indiánů do rezervace tito omezili chov koní a až v roce 1938 ho před zánikem zachránila skupina nadšenců u městečka Moscow[1].

Konstituce

Typickým znakem těchto koní jsou výrazné oči z dobře viditelným bělmem kolem duhovky. Měří 144-157 cm. Plemeno je známé svou tvrdostí, ovladatelností a učenlivostí. Jinak má appaloosa ještě spoustu dalších znaků, které jsou většinou dědičné(řídká chumáčovitá hříva a ohon, kůže zejména na chřípí jemně tečkovaná, kopyta svisle černě a bíle pruhovaná. Indiáni své koně nekovali. Délka krku je přiměřená k tělu. Kohoutek je výrazný, šikmá plec podmiňuje dlouhý, lehký a pružný krok. Tak jako u nejlepších honáckých koní je i tělo appaloosy kompaktní, hluboké a s dobře klenutými žebry.Nohy jsou pohodlně korektní a silné. Žíně hřívy a ohonu tvoří obyčejně prameny a jsou jemné a řídké. Tomuto rysu se dávala přednost, protože nevázne při pohybu v křovinách tak, jako hustý ohon.
U tohoto plemene se rozlišuje pět základních typů zbarvení:
  • leopard- Převážně bílé zbarvení s tmavými velcovitými skvrnami po celém těle.
  • snowflake- Tmavé zbarvení s bílými fleky rozsetými po těle, nejhustěli na zádi.
  • blanket- Tmavé zbarvení, kdy kříž a záď jsou buď bílé nebo skvrnité.
  • marbleized- Drobné pestré skvrnky po celém těle.
  • Frost- Má drobné bílé skvrnky rozseté po celém těle.
Ideálně jsou tito koně hnědí s bílým flekatým zadkem.

Využití

Patří do skupiny orientálních koní arabského typu. Původně to byl kůň jezdecký, nyní je velmi všestranný, zvládá skoky, ale i drezuru. Je to vhodné plemeno pro dobytkářství i pro děti, protože tito koníci jsou hodní a dobromyslní.

Appaloosa v Evropě

Zatímco v USA je plemeno rozšířené a uznávané, v Evropě uznávaný nebývá. Zde je povolena vyšší postava, dbá se na původní nekřížené znaky a díky zajímavému zbarvení se využívá jak pro westernové ježdění, tak pro reprezentaci.

.

Nad stádem koní

6. srpna 2010 v 12:24 | Parta |  Videa

Americký klusák

6. srpna 2010 v 12:21 | Parta |  Plemena koní
Americký klusák je plemeno plnokrevného koně, odchovaného v USA koncem 18. století a stalo se postupně nejrychlejším a nejvyhledávanějším klusáckým koněm světa.

historie
Předkem byl hřebec Messenger, anglický plnokrevník dovezený z Anglie roku 1788. Do jeho chovu byly připouštěny klisny plemen Norfolkové (hřebec Bellfonder), holandští klusáci, arabové a kanadští mimochodníci. Takto vznikl roku 1849 významný chovný hřebec Hambletonian 10. Plemeno dalo vzniknout čtyřem zakládajícím hřebcům amerických klusáků: George Wilkes, Dictator, Happy Medium a Electioneer. Americký klusák se stal oblíbeným plemenem pro klusácké dostihy, ve kterých se využívá dodnes.

Povaha

Americký klusák je mírné povahy, ochotný, učenlivý a soutěživý. Je velmi rychlý a vytrvalý. Je také inteligentní a dobře ovladatelný.

Konstituce

Hlava je plnokrevného typu, krk kratší a svalnatý. Plece jsou silné, lopatky skloněné. Hrudník je hluboký, hřbet je delší a rovný, záď skloněná a silná. Končetiny jsou pevné a dobrými klouby a tvrdými kopyty. Srst bývá tmavě hnědá nebo černá. Jsou u něj povoleny všechny čisté barvy - hnědáci, vraníci i ryzáci. V kohoutku dorůstají průměrně 157 cm.

Využití

Americký klusák se využívá především v klusáckých dostizích po celém světě. Vyniká zde svou rychlostí i silou. Pro svou povahu to je i oblíbený jezdecký a sportovní kůň. Je vyvážen do celého světa.


Wild horses

6. srpna 2010 v 12:13 | Parta |  Videa

Koňská koulovačka

6. srpna 2010 v 11:56 | Parta |  Videa

Alter-real (alterský kůň)

6. srpna 2010 v 11:51 | Parta |  Plemena koní

Úvodem...

Plemeno Alter-real, jedno z tzv. iberských plemen, často trpělo následky neuvážených pokusů o křížení. Přežilo jen díky tomu, že do chovu byla znovu zavedena roku 1748 andaluská krev tří set andaluských klisen z okolí Jerez de la Frontera ve Španělsku. Ačkoliv je Alter-real nepochybně iberský kůň, přece je mezi ostatními plemeny (andaluský kůň, lusitano...) zvláštnostní. Je mimořádně vhodný pro vysokou školu, což bylo vlastně jeho původní určení. Dnes se klasický Alter-real chová pro představení pořádaná Portugalskou školou jezdeckého umění.

Název plemene:

Alter-real

Vysvětlení názvu:

Toto plemeno dostalo název podle městečka Alter do Chao, na východ od Lisabonu, v portugalské provincii Alentejo, kde byl v roce 1748 založen první královský hřebčín. Real je portugalský výraz pro "královský".

Původ a historie:

V městečku Alter do Chao v portugalské provincii Alentejo byl v roce 1748 založen první královský hřebčín Vila do Portel. Úkolem hřebčína bylo zásobovat královské stáje v Lisabonu koňmi vhodnými pro klasické ježdění, které tak usilovně prosazoval a nadšeně obdivoval král Don José I., člen královské dynastie Braganza. Dalším úkolem chovu bylo zajistit kvalitní kočárové koně pro potřeby dvora. Půda i pastevní podmínky byly vhodné pro chov a růst prvotřídního stáda a hřebčín mnoho let odchovával opravdu mimořádně ušlechtilé, dalo by se řídi "značkové" koně.
Koně Alter-real se stali brzy slavnými zejména díky spojení s nejvážnějším Vrchním podkoním, markýzem z Marialvy (1713 - 1799), portugalským La Guérinierem. Ten formuloval, upřesnil a zjemnil principy jezdectví jako racionální vědy, přičemž zastával názor, že bez teorie je praxe bezmocná. Používal systematická cvičení ke zvýšení sebrání a vyváženosti koně při výcviku, zavedl dovnitř plec atd. Je zajímavé, že definoval a učil klasické ježdění, které v zásadě dodnes neztratilo svou cenu. Vyjádřil objektivně, že na koni klidném, lehce ovladatelném a ochotném je radost jezdit, a že je příjemný ve všech chodech. A to platí dodnes.
Hřebčín byl těžce postižen během napoleonských vpádů (1804 - 1814), kdy se většina chovných koní rozptýlila po francouzské armádě. V roce 1834 byl královským dekretem zrušen. V následujících letech se objevovaly pokusy o vzkříšení plemene přikřížením hannoverů, normanů a anglických koní. Dokonce došlo i k pokusu plemeno Alter-real arabizovat. Žádné z těchto křížení však nebylo úspěšné, naopak, masivní příliv arabské krve působil přímo katastrofálně. Plemeno se začalo zlepšovat teprve po znovuzavedení andaluské krve kolem 19. století. Tehdy byly získány andaluské klisny nejčistšího kmene, zapateos, chované rodinou Zapata.
Nebýt účinného zásahu největší portugalské autority v jezdectví a chovu koní, Dr. Ruy d´Andradeho, patrně by hřebčín i plemeno Alter zmizely po zániku portugalské monarchie začátkem 20. století. Podařilo se mu zachránit malé jádro stáda Alter-realů a dva ušlechtilé hřebce pro liniovou plemenitbu. V roce 1932 byl hřebčín předán ministerstvu zemědělství a dnes, ač malý, prospívá a zůstává významnou součástí kulturního dědictví země.

Popis a charakteristika:

U současných koní se požaduje, aby se moderní stádo co nejvíce podobalo původním koním z 18. století. Toto plemeno se od ostatních liší podstatnými znaky, například utvářením zádi a délkou spěnek a holení. Jeden z chovatelských znalců, signor Leather de Macedo, napsal v roce 1971, že předloktí musí být kratší než holeň a že hruď je očividně širší a hlubší než u lusitánského nebo andaluského koně. Akce je výjimečná, s výrazným ohýbáním kloubů, což ovšem není na závadu u koně zasvěceného uchování barokních principů. Hlava při pohledu z profilu vykazuje typické znaky iberského koně. Krk je svalnatý, při pohybu jej kůň nese vysoko. Záď se charakteristicky svažuje k nízko nasazenému ohonu. Utváření silných a výborně posazených hlezenních kloubů je přímo ukázkové. Základní zbarvení alterského plemene je hnědák nebo tmavý hnědák, ačkoliv Macedo se zmiňuje o tom, že lze připustit i ryzáka nebo piebalda. Dnes se však tyto barvy v chovu neobjevují, stejně jako plemeno není temperamentní a často divoké, jak naznačuje Macedo.

Využití a sport:

Plemeno je mimořádně vhodné pro vysokou jezdeckou školu, je to v podstatě jeho hlavní využití. Chová se pro představení pořádaná Portugalskou školou jezdeckého umění.